Znovu v Auroville

Zdravíme všechny čtenáře.

Po více jak měsíci pobytu v Auroville posíláme pár veselých historek a zajímavostí z tohoto spirituálního místa nedaleko města Pondicherry.

Vystřídali jsme celkem tři ubytování, ale po každém zabydlení se nám z žádného z nich nechtělo stěhovat se jinam. Objem suvenýrů a krémíčků se značně rozšířil, a tak jakýkoli přesun, znamenal vžít se do rolí stěhovacích agentů, kteří mají k dispozici pouze skůtr. Pro lepší představu jsme to natočili.

Digitální nomádství v indickém autobusu

Náš denní rytmus byl dost často podobný. Ráno vstávání mezi 6 a 7 kdy vychází slunce a je ještě příjemná teplota na cvičení. Pak ranní protahovačky neboli jóga na všechny způsoby, které známe a jsou nám ještě příjemné. Nepředstavujte si žádné složité asány, mám tak zkrácené šlachy, že kdyby mě někdo viděl cvičit, myslel by si, že mám snad epileptický záchvat v pozici lyžujícího skřítka.
Po snídani se většinou něco učíme nebo uklízíme, pereme, vaříme, no že se na to taky nevy...me. Ale když nás to vlastně baví. Jídlo je tu sice tak levné, že se skoro nevyplatí si vařit, jenže to bychom pak ztratili možnost tvořit a v tvoření je radost ze života, no ne?
Stále mám ve všední dny pracovní pohotovost, a tak makám odkud se dá. Když je třeba tak i z indického autobusu, to už opakovat vážně nebudu.

Měli jsme velké štěstí a splnila se nám naše přání. Markétka si zajezdila na koni a mně se poštěstilo potkat Nikhila, který zde vedl Jógu smíchu, a tak jsme se každý něco přiučili navzájem a ještě se u toho božsky nasmáli. Vyzkoušel jsem si vedení Jógy smíchu v angličtině, ale zjišťuji, že mám ještě velké rezervy. Naštěstí mám s sebou tu nejlepší učitelku ve vesmíru.

Za ten měsíc v Auroville jsme zažili spoustu legrace i ponaučení. Chodili jsme meditovat do obřího Matrimandiru, koupali se v moři, ochutnali všelijaké mořské potvůrky a pravé indické kuřecí Tandoori. Kromě všech radostí a starostí, které s sebou život přináší, nám přinesl i hluboké poznání, a to jak moc jsme všichni propojení. Pro běžné oko je to na neviditelné úrovni, ale když se zaměříme hluboko dovnitř sebe, zjistíme, že je tam něco co ... to se prostě nedá popsat, to se musí prožít.

S přáním velkého soucitu a pochopení pro všechny bytosti,
David a Markéta

PS: teď už jsme o téměř 3 tisíce km dále. Jsme na severu Indie v podhůří Himalájské vrchoviny poblíž města jógy Rishikeshe. Za 3 týdny přineseme další reportáž z místa činu a těšíme se na shledání se všemi v české zemi.

Děkujeme, omlouváme se, prosím odpusťte nám, milujeme vás.

>> Fotečky ke zkouknutí zde <<