Posíláme pozdrav z naší další oblíbené oblasti, a tou je okolí posvátné hory Arunachala, která je považována za vtělení boha Šivy.
Arunachala
Jeden z "výletů" po indicku jsme absolvovali na úplněk posledního ledna, kdy jsme se rozhodli jako většina ostatních podniknout pouť právě kolem této magické hory. Snídani jsme si dali tradičně na ulici a mohli tak ochutnat další smažené indické speciality. Tzv. vnější cesta kolem hory vede po silnici a právě vzhledem k proudícím davům, které se za cesty vydatně občerstvují a tuně odpadků, které vyprodukují, daroval Ramanashrám velkoryse k silnici popelnice, a to možná každých 50 metrů. Je to opravdu rarita vidět v Indii popelnice a navíc tolik najednou! Bohužel to ale asi Indům nikdo nevysvětlil, k čemu taková věc jako popelnice slouží, a tak se nestačíme divit, když je odpadky nastláno dokonce i v těsné blízkosti popelnic. Že jsou navíc zcela prázdné, jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet - což můžete vidět v jednom z našich videí.
Spurthi s námi
V Singing Heart Ashrámu jsme zažili nezapomenutelné setkání, které nás s Davidem stále hřeje u srdce a se slzou v oku vzpomínáme. S Indkou Spurthi jsme si rozuměli tak, jako bychom ji znali od dětství nebo snad z minulých životů, jako by v tom byla nějaká osudovost, že to nemohla být náhoda, že jsme se potkali. Navzdory kulturním rozdílům a naprosto odlišnému způsobu života, který každý z nás žije, jsme si uvědomili, že pokud jsou lidé otevření a pozitivní, mohou být přáteli. Spurthi nám vyprávěla o svém pohnutém osudu, kdy stejně jako plno ostatních indických žen si musela vzít za manžela muže, kterého vůbec neznala, a kterého jí "dohodili" rodiče. Dokonce je tento "byznys" v Indii rozjetý ve velkém, kdy je možné na internetu podobně jako na online seznamce najít vhodného manžela. Spurthi nebyla v manželství spokojená, ale měla to štěstí, že se mohla rozvést, i když to nebylo jednoduché. Přejeme Spurthi vše nejlepší, aby se jí dobře dařilo!
Kromě toho, že ve 33ti stupňovém počasí naboso šplháme na horu Arunachalu a čas od času jí v rámci 14ti kilometrové procházky obejdeme, taky se občas rádi posilníme místní specialitou - rýže na tisíc způsobů s rýží a luštěninou, a to z banánového listu přímo na zemi ze země. Pokud by někomu nevadily lechtivé procházky mravenců po hlavě, roztomilé ještěrky přisáté na stěnách místnosti a absolutně vegetariánská strava, dá se tu na noc ubytovat přibližně za 300 Kč pro dva s plnou penzí a k tomu máte místo pejska před domkem kravičku a po meditaci můžete pozorovat pasoucí se ovečky až do západu slunce.
Zdravíme všechny čtenáře a nebo jen sjížděče videí.
Kdo to ještě neví, vrátili jsme se zpět do naší milované země plné chutí, vůni a barev, do Indie.
Letos jsme naší cestu pojali méně cestovatelsky a více pracovně. Zaměřujeme se víc na to, co nás baví a naplňuje.
Kdo to ještě neví, baví nás se smát čemukoli a kdykoli (tzv. Jóga smíchu) a krom toho máme ještě rádi takovou tu protahovací jógu, baví nás jíst, meditovat, milovat a spát. Samozřejmě se neobejdeme bez nějakého toho tvoření, a tak jsme si vzali notebooky, Markétka překládá a já vzdáleně administruji databáze a řeším požadavky z práce v Praze. Je to takové lehké digitální nomádství. Plníme si opět sny, protože kdo ví, co bude zítra...
Malý kamínek k přizvednutí
Jako první jsme se hned z letiště přesunuli do Mahabalipuram, turistické oblasti 50 km jižně od velkoměsta Chennai, odkud vám posíláme pár foteček a videí. Opět si postupně zvykáme na to, že vodou z kohoutku si nemůžeme ani vypláchnout pusu, že na každém rohu někdo nastavuje ruku pro almužnu a že první třída ve vlaku vypadá jak hororová scéna z reklamy na bakteriální infekci.
Společná u móře
Mnohem lépe si ale zvykáme na to, že se dá vyjít ven jen tak v krátkém tričku, napít se kdekoli čerstvé kokosové šťávy a nebo se na kohokoli jen pousmát a jeho úsměv je upřímně opětován. Indové jsou prostě takoví tmavší šmoulové, kteří vědí, že tímto životem to nekončí.
No a na závěr přidáváme pár videí a fotek, abychom vám alespoň trochu toho teplíčka a ducHovní atmosféry nasdíleli.
