Po delší odmlce posíláme pár řádků ze spirituálního města Auroville.
Na začátek si dovolíme trochou historie a faktů o tomto experimentu, který vznikl v roce 1968. V centru města se nachází tzv. Matrimandir, což je obrovská koule s meditační místností uvnitř. Na první pohled to zvenku vypadá něco jako radar.
Jeho návštěva je jedinečným zážitkem. Uvnitř je ohromný prostor, který na nás působil jako z filmů o UFO. V meditační místnosti je uprostřed umístěna velká křišťálová koule, kde příjemná atmosféra pomáhá rychle utišit myšlenky a obrátit se do sebe.
Auroville je vlastně jedna velká komunita, kde žije v souladu 2500 lidí více než 50ti národností. Lidé se sem přestěhovali, aby mohli rozvíjet myšlenku duchovního rozvoje, a nemysleli jen na své konzumní potřeby. Polopoušť, která zde bývala, obyvatelé v průběhu let přeměnili na pulzující prales s nyní již vzrostlými stromy. Lidé, kteří tu bydlí, mají zájem o to, aby nejen Auroville, ale i celý svět byl lepším místem pro život.
První týden pobytu v Auroville jsme strávili v Sharnga Guest House, kde se nachází obrovské pralesní stromy v symbióze s luxusním ubytováním nízkých hliněných domků. Davida zastihla nemoc projevující velmi silnou potřebou. Potřebou doslova splynout se záchodovou mísou. A tak jsme začali podávat lék, který funguje naprosto všude - Coca colu. Druhý týden jsme se přesunuli do jiného ubytování, kde je v areálu mimo jiné i škola pro děti s novými metodami výuky umístěná v ekologicky postavených netradičních domcích, které jsou částečně pod zemí.
Jeden den jsme si k večeru udělali výlet do blízkého městečka Pondicherry, které v 17. století bývalo francouzskou kolonií. Ve městě je stále k vidění koloniální architektura a je tam i po tak dlouhé době cítit vliv Francouzů. Část cesty do města jsme absolvovali autobusem plným Indů čumilů včetně nutného potrubování řidiče do rytmu indické vypalovačky v autobuse, viz video "DJ autobusák". Ruch města, kdy člověk musí hlídat, aby nespadl do výmolu, nepřejel ho autobus, rikša nebo motorka, nás stále nepřestává fascinovat. Nákup oblečení vypadá přibližně takto. Vejdeme do kamenného obchodu připomínající silně vitenamskou komunitu, všichni jsou ovšem indického původu. Je zde 10 postávajících zaměstnanců, kteří na nás vejrají a nemají co na práci. Po chvilce vybírání zjistíme, že v Indii neřeší velikosti oblečení, tedy např. tričko oranžové mají pouze v jedné velikosti a pokud je člověku malé a chce větší, má smůlu, protože ho nemají, prostě se větší nevyrábí. Pokud chceme větší, tak to mají např. jen červené. Takto je to stejné i s kalhotami, mikinami apod. Tedy, nakupování je spíše o náhodě a má zcela jiný rozměr.
Maminka nás před odletem varovala, abychom se vyhnuli místům, kde se shromažďuje velké množství lidí. Tak jsme vyrazili na pravou a nefalšovanou technopárty. Nebyla tam skutečně ani noha, no a tak jsme si parádně zapařili a po cca hodině a půl jim asi došli baterky v iPodu. Ne, teď vážně, technika jim naprosto zkolabovala. I tak jsme byli překvapení, že to vydrželo hrát tak dlouho.
Dnes se přesouváme na sever Indie, kde jsme zatím ještě nikdy nebyli, těšte se tedy s námi na nová dobrodružství.
Markéta a David
Fotečky a videa:
Na začátek si dovolíme trochou historie a faktů o tomto experimentu, který vznikl v roce 1968. V centru města se nachází tzv. Matrimandir, což je obrovská koule s meditační místností uvnitř. Na první pohled to zvenku vypadá něco jako radar.
 |
| Matrimandir |
Auroville je vlastně jedna velká komunita, kde žije v souladu 2500 lidí více než 50ti národností. Lidé se sem přestěhovali, aby mohli rozvíjet myšlenku duchovního rozvoje, a nemysleli jen na své konzumní potřeby. Polopoušť, která zde bývala, obyvatelé v průběhu let přeměnili na pulzující prales s nyní již vzrostlými stromy. Lidé, kteří tu bydlí, mají zájem o to, aby nejen Auroville, ale i celý svět byl lepším místem pro život.
Jeden den jsme si k večeru udělali výlet do blízkého městečka Pondicherry, které v 17. století bývalo francouzskou kolonií. Ve městě je stále k vidění koloniální architektura a je tam i po tak dlouhé době cítit vliv Francouzů. Část cesty do města jsme absolvovali autobusem plným Indů čumilů včetně nutného potrubování řidiče do rytmu indické vypalovačky v autobuse, viz video "DJ autobusák". Ruch města, kdy člověk musí hlídat, aby nespadl do výmolu, nepřejel ho autobus, rikša nebo motorka, nás stále nepřestává fascinovat. Nákup oblečení vypadá přibližně takto. Vejdeme do kamenného obchodu připomínající silně vitenamskou komunitu, všichni jsou ovšem indického původu. Je zde 10 postávajících zaměstnanců, kteří na nás vejrají a nemají co na práci. Po chvilce vybírání zjistíme, že v Indii neřeší velikosti oblečení, tedy např. tričko oranžové mají pouze v jedné velikosti a pokud je člověku malé a chce větší, má smůlu, protože ho nemají, prostě se větší nevyrábí. Pokud chceme větší, tak to mají např. jen červené. Takto je to stejné i s kalhotami, mikinami apod. Tedy, nakupování je spíše o náhodě a má zcela jiný rozměr.
Maminka nás před odletem varovala, abychom se vyhnuli místům, kde se shromažďuje velké množství lidí. Tak jsme vyrazili na pravou a nefalšovanou technopárty. Nebyla tam skutečně ani noha, no a tak jsme si parádně zapařili a po cca hodině a půl jim asi došli baterky v iPodu. Ne, teď vážně, technika jim naprosto zkolabovala. I tak jsme byli překvapení, že to vydrželo hrát tak dlouho.
Dnes se přesouváme na sever Indie, kde jsme zatím ještě nikdy nebyli, těšte se tedy s námi na nová dobrodružství.
Markéta a David
Fotečky a videa:
https://drive.google.com/drive/folders/0B4hDpmwBPAt8cFZ3YzRjX3RaTlE?usp=sharing
Žádné komentáře:
Okomentovat