Ahoj!
Posíláme další zprávy z našeho dobrodružného putování napříč Indií.
Městečko Mahabalipuram (Mamallapuram) jsme si nakonec zažili více než jsme původně plánovali, neboť Markétu skolilo silné nachlazení a museli jsme si pobyt o dva dny prodloužit. David mezitím prozkoumal silné vlny v moři a památky jako chrámy a jeskyně, které se tu nachází už od 8.století.
TIP PRO STARŠÍ GENERACE:
Mamallapuram si oblíbili také cizinci ze Západu, dokonce i důchodci, kteří sem jezdí i na 4 měsíce, neboť ušetří v zimě za vytápění doma a pobyt v Indii je vyjde hodně levno. Překvapili nás i rodiny s malými dětmi, kteří s oblibou navštěvují příjemný podnik jednoho Francouze, kde podávají výborné neindické jídlo jako špagety nebo domácí hranolky.
Díky tropickému počasí, kdy přes den je tu kolem 30 a v noci teplota klesne na krásných 25 stupňů, už je Markéta zase fit a tak vyrážíme na dobrodružnou cestu do vnitrozemí, města zvaného Tiruvannamalai k posvátné hoře Arunachala (posvátný je tu snad každý kámen, takže to prosím neberte tak vážně). Přesun typickými oprýskanými indickými autobusy, se kterými řidiči jedou po hrbolatých silnicích jak šílení, jsme měli tentokrát ještě o poznání pestřejší. Už nás ani nepřekvapuje to, že do autobusu občas musíme i naskakovat skoro za jízdy se všemi našimi zavazadly a přestupní stanice do dálkového autobusu je na mýtné bráně. Co jsme ale nečekali je, že začne náhle vydatně pršet. Začal slejvák tak vydatný, že v tu ránu bylo všude bláto a louže, skoro až záplava. Prostě opravdový monzunový příval. Naštěstí jsme se v tom největším slejváku stihli schovat do Rikši (místní minitaxík), jehož nabručený řidič se s námi začal hádat o ceně za odvoz a tak jsme si poslední kilometr užili po svých s plnou polní a v takové průtrži mračen, že jsme si už po minutě připadali jako vodník Brekeke.
Promočeni jsme dorazili do Singing Heart Ashramu, který nás uvítal svou úžasnou pohostinností a známými tvářemi z loňska. Setkáváme se s přáteli z česka a je tu příjemná atmosféra, skvělé domácí jídlo a pohoda s Indickou rodinkou z nedaleké vesnice. Po dlouhé a velmi mokré cestě odpočíváme, krmíme pasoucí se kravičky šlupkami od banánů, sledujeme proudy valící se vody, které vždy nečekaně přijdou a užíváme si, že můžeme dýchat teplý vzduch osvěžený deštěm.
Markéta a David
31.1.2017
Posíláme další zprávy z našeho dobrodružného putování napříč Indií.
Městečko Mahabalipuram (Mamallapuram) jsme si nakonec zažili více než jsme původně plánovali, neboť Markétu skolilo silné nachlazení a museli jsme si pobyt o dva dny prodloužit. David mezitím prozkoumal silné vlny v moři a památky jako chrámy a jeskyně, které se tu nachází už od 8.století.
TIP PRO STARŠÍ GENERACE:
Mamallapuram si oblíbili také cizinci ze Západu, dokonce i důchodci, kteří sem jezdí i na 4 měsíce, neboť ušetří v zimě za vytápění doma a pobyt v Indii je vyjde hodně levno. Překvapili nás i rodiny s malými dětmi, kteří s oblibou navštěvují příjemný podnik jednoho Francouze, kde podávají výborné neindické jídlo jako špagety nebo domácí hranolky.
Díky tropickému počasí, kdy přes den je tu kolem 30 a v noci teplota klesne na krásných 25 stupňů, už je Markéta zase fit a tak vyrážíme na dobrodružnou cestu do vnitrozemí, města zvaného Tiruvannamalai k posvátné hoře Arunachala (posvátný je tu snad každý kámen, takže to prosím neberte tak vážně). Přesun typickými oprýskanými indickými autobusy, se kterými řidiči jedou po hrbolatých silnicích jak šílení, jsme měli tentokrát ještě o poznání pestřejší. Už nás ani nepřekvapuje to, že do autobusu občas musíme i naskakovat skoro za jízdy se všemi našimi zavazadly a přestupní stanice do dálkového autobusu je na mýtné bráně. Co jsme ale nečekali je, že začne náhle vydatně pršet. Začal slejvák tak vydatný, že v tu ránu bylo všude bláto a louže, skoro až záplava. Prostě opravdový monzunový příval. Naštěstí jsme se v tom největším slejváku stihli schovat do Rikši (místní minitaxík), jehož nabručený řidič se s námi začal hádat o ceně za odvoz a tak jsme si poslední kilometr užili po svých s plnou polní a v takové průtrži mračen, že jsme si už po minutě připadali jako vodník Brekeke.
Markéta a David
31.1.2017
